Alfa a omega národního socialismu

V poslední době, při zvýšeném zájmu o národní socialismus, se mnoho kamarádů, stejně jako i nemálo zvědavců ptá, jak vlastně si národní socialismus ve 21.století představit. Odpověď je na místě a není nijak složitá: národní socialismus bude vždy stejný, ať se uplatňuje ve století dvacátém, jedenadvacátém nebo v kterémkoliv jiném. Je to dokonale pevná konstrukce, na které stačí pouze měnit její obal – není praktičtější a přirozenější myšlenky, než Hitlerův národní socialismus.

Jaká je tedy základní představa národně socialistické společnosti? Národně socialistická společnost je založena na poutu krve a půdy, namísto soudobých umělých pokusů o vznik multietnického lidského guláše. Jako důležitý argument pro tuto politiku nám může být fakt, že koncepce tzv. “demokratické” společnosti, prosazované humano- a židofilními zaslepenci, se ukázala pro přežití Evropy natolik slabá, že ji všichni její přirození nepřátelé bez sebemenších problémů okupují a stravují, plně podle zákonů Přírody. Neexistuje na světě jiná lidská rasa, národ, či etnikum, jejichž vedení by nechalo svůj lid s tak flegmatickým klidem napospas vetřelcům. “Mouchy, snězte si je!” – toť dnešní politika židokratických vládců, věnovaná svým poddaným. Soudržnost. Tak jako všude v Přírodě je soudržnost savců dána krví – rodinou a smečkou, stejně tak tomu musí být i v národně socialistické společnosti. Soudržnost, tedy národní pospolitost, je základním kamenem národně socialistické ideje. Národ, skupina pokrevně spřízněných lidí, se musí zbavit okovů pozůstatků feudálního systému a otroctví. Každá bytost, každý člen národa musí mít v národním společenství své místo. Nejsme marxisté, nestavíme na proletariátu. Nejsme kapitalisté, nestavíme na bankéřích. Nejsme feudalisté, nestavíme na šlechtě. Nejsme židokraté, nestavíme na Židech. Jsme národní socialisté – stavíme na národu, stavíme na krvi. Každý charakterově vyzrálý jedinec, který byl někdy odloučen od své rodiny, ví, co znamená cítit ono pokrevní pouto, které nás s ní pojí. Stejně tak by měl každý člen národa pocítit ono pokrevní pouto, které ho pojí k národu a zavazuje ho k sebeobětování se pro své soukmenovce, pro svou širokou rodinu. K práci pro celek, kdy osobní blaho jedince musí jít stranou, kdy bude podřízeno blahu národního společenství. Sobeckost a závist jsou nejodpornějšími produkty kapitalismu a komunismu. Úplně potlačit tyto vlastnosti je jedním z cílů národního socialismu a jeho úmorné, mravenčí práce. Žádná část národa nebude protěžována, žádná část národa nebude diskriminována. Komunismus vytvořil odpor k majetným vrstvám, kapitalismus vytvořil odpor k vrstvám nemajetným. Úkolem národního socialismu je začlenit všechny vrstvy obyvatelstva do jednoho jediného celku – národního společenství – a odbourat hranice mezi sociálními konstrukty posledních staletí. Každý uvědomělý národní socialista ví, že nemůže existovat kreativní člověk bez pomoci dělníka, stejně jako nemůže existovat dělník bez pomoci kreativního člověka. Tato provázanost členů národa je rovna legendárním Svatoplukovým prutům, kdy pouze jejich vzájemná soudržnost jim zajistí nezlomnou pevnost. Stejně pevného propojení všech složek/prutů národního celku zajistí pokrevně spřízněné společnosti dostatečně silný základ pro její šťastný rozvoj kulturní, sociální, rasový. Rozvoj národní. Parazitování jedné části národního celku na druhé, jak ho známe z komunismu nebo kapitalismu, je v národním socialismu nepřípustné. Rovněž je nepřípustné nadřazovat jednu skupinu lidí nad druhé. Pro národní společenství je důležitý obyčejný dělník, právě tak jako řemeslník, či jaderný technik. Jeden jako druhý jsou spojenými články pevného řetězu národní pospolitosti, která pouze takto nerozdělena může nejlépe a nejúčinněji čelit veškerému nebezpečenství, vyplývajícího z věčného zápasu Přírody. Aby však národ mohl přežít, potřebuje ke svému národnímu životu i půdu. Pokud půdu definujeme politicky, máme z ní politický útvar, politické teritorium. V moderní době, řekněme, stát. Stát je tedy užíván pokrevně spřízněným společenstvím ke svému přežití tak, jako savci používají v Přírodě ohraničená teritoria ke svému životu. Aby moderní stát zajistil národnímu společenství vše potřebné k přežití a ke kvalitnímu rozvoji všech jeho členů, je bezpodmínečně nutná naprostá koexistence – tedy spolupráce – mezi ním a jeho občany. Tato spolupráce zajistí přežití a dokonalý rozvoj jak národa, tak i zároveň tohoto státu. Udržením rovnováhy mezi požadavky a potřebami národa a státu dosáhneme nejlepšího výsledku v jejich vzájemném soužití. Zrodí se permanentně fungující, spravedlivý a progresivní systém, zaručující všem občanům a jejich zastřešujícímu politickému útvaru, zdravou a důstojnou budoucnost. Národní socialismus zásadně odmítá představu, aby občané vykořisťovali svůj stát, či aby stát vykořisťoval své občany. Stát musí poctivě sloužit svému národu, a národ musí poctivě sloužit svému státu. Jeden bez druhého nepřežije. Tak zní alfa a omega národního socialismu – pravidlo, kterému musí být v národně socialistické společnosti vše podřízeno. Toto tedy byl popis základních pilířů Hitlerova národního socialismu. Ideje tak neobyčejné, průzračně čisté, tak přirozené. Ani spojenecké nálety, ani židovská propaganda neotřásla jejími mohutnými pilíři, a poslouží znovu k vybudování systému, který Evropu zachrání před zřetelně se rýsující Apokalypsou. Jsme to my, národní socialisté, kdo jako jediný může zachránit a zrestaurovat naší evropskou otčinu. Jsme to my, kdo má ve svých srdcích víru takové hodnoty, že jako jediný za ni dokáže i zemřít. Jsme to my, kdo se nenechá nikdy zlomit nepřítelem. Všechno nebo nic. Jsme jediná naděje na přežití evropské lidské rasy.

http://planetaopic.wordpress.com/